Mládež Vysočiny CASD: Proběhlo: Akce Festival Vysočiny 2006

Proběhlo: Akce Festival Vysočiny 2006

Autor: Tomáš Skoumal Středa, 29 listopad 2006

Velká propaganda, letáky skoro i v MHD. Toto byla předzvěst mládežnického setkání v Jihlavě při příležitosti třetího ročníku Křesťanského hudebního festivalu, který se konal 25.11. 2006.

V pátek jsem přijel ze školních důvodů krapet později, takže jsem nestihl zahájení. Na nádraží v Jihlavě jsem potkal Jirku Kocybala, který jel ve stejném vlaku jako já, jen o vagon za mnou. První hodina v Jihlavě probíhala vcelku zajímavě. Zakoupený 60-minutový lístek jsme se rozhodli plně využít, proto jsme na poslední chvíli naskočili na trolejbus linky B (každý s batohem zmateně se pohybující po nástupišti jsme pro řidiče byli nepřehlédnutelní). Zastávka, na které jsme měli vystoupit, měla dříve název Na Slunci, ovšem nějaká chytrá Jihlavská hlava (má štěstí, že nevím, která :) ) změnila původní název na nový jiný. Dokonalé zmatení protivníka. V trolejbuse jsme se trochu zapovídali s nějakým dědou, při vystupování nám popřál, ať tedy vystoupíme na té správné zastávce kde potřebujeme. Po 45 minutách jsme dorazili zpět na Hlavní nádraží, kde naše cesta začínala. Jako jediní dva cestující jsme pro řidiče byli opět nepřehlédnutelní. Tím jsme se postarali o pěkný zážitek, který mohl vyprávět večer rodince. Vzhledem k tomu, že zbývala již jen linka A, bylo jasné, že ji zvolíme jako další a poslední pokus. To se ukázalo jako správné.

Sbor jsme již navzdory očekávání našli bez problémů. Přijeli jsme do sboru pozdě a tak jsme nestihli zahájení s večerním zamyšlením Standy Slaniny. Zamyšlení, i přesto, že měl k dispozici od organizátorů neomezený čas, bylo krátké jako běžné kázání a bylo prý velmi dobré. Hlavní myšlenkou bylo, že každý má stát na vlastních nohou a ne se o druhého opírat (není to věšák, ale partner). Vše názorně předváděl se svou manželkou Markétou pomocí tanečních figur. Popisoval to na příběhu Jákoba, který svoje nohy v rodině zakotvit nemohl. Poté měl neplodnou ženu Ráchel a tak nemohl život zapustit ani v manželství, nakonec ho chtěl jeho bratr zabít. Popral se v křoví s Bohem a zakotvil svůj život v něm. Jen v Bohu je to potřeba proto, abychom stáli pevně na vlastních nohou za každých životních situacích.

Registrace návštěvníků a nákup losů

V sobotu dopoledne byla sobotní škola (tu moderoval malý a velký Rašík), zatímco se děti, Zuzka a Petr dívali v jiné místnosti na biblické příběhy (jeden ze jmenovaných se o nich vyjádřil slovem super). Poté bylo kázání od Tomáše Sedláka. V poledne bylo pro všechny dobré pohoštění (prostě oběd). Po obědě nám nabízeli soutěžní losy. Někteří (pravděpodobně jen plukovník) jich zakoupili rovných dvacet, aby zvýšili šanci na výhru na více jak 100%, což se také potvrdilo. Na prvním místě (díky tomu, že Tom Sedlák musel odjet před vyhlášením vítězů a jistě by jinak vyhrál) se umístily Holky z Rubaniny.

Na večer si Jihlaváci přichystali hru O poklad Egypta. Po sboře bylo rozmístěno několik stanovišť. My jsme byli rozděleni do skupinek po pěti lidech a vyráželi jsme na cestu v desetiminutových intervalech. Dámskými toaletami počínaje a klubovnou konče. Organizátoři převlečení za Egypťany nám dávali různé úkoly vycházející z biblického Egypta. Za úspěšné splnění úkolu jsme dostali čokoládový peníz. Po projití všech stanovišť jsme odměnu museli odevzdat a poté vstoupit do hrobky (klubovny). Každý jsme dostali papírek s tím, zač jsme se mohli při závěrečné modlitbě pomodlit, aby ani ti stydlivější neměli svázaná ústa a věděli, co mohou říct. A proč jsme museli odměnu odevzdat? To je hlavní myšlenka celé hry. Odevzdat jsme ji museli proto, že jsme se v té místnosti měli setkat s Bohem a pro takové setkání je potřeba odložit vše pozemské. Velmi zajímavý večer to byl. Podepsal mě na celý týden. Až v pátek jsem ze sebe sloupl poslední kousek vosku ze svíček, které dotvářely atmosféru celého sboru. Zbytek večera byla volná zábava. Stejně tak v noci, kdy pravděpodobně všichni spali.