Do Ivančic jsem jel v pátek z Brna. V „couráku“ do Ivančic jsem se čirou náhodou začetl do velice zajímavé učebnice jazyka C, konkrétně do části „Desatero programátora“. Tím pádem jsem skončil až v Moravském Krumlově. Taková díra, na nádraží kromě personálu nikdo nebyl. Tak jsem chvíli posečkal na vlak, co mně měl odvézt zpět do Ivančic a skutečně tak následně učinil. Když jsem chvíli seděl ve vlaku, najednou jsem tam spatřil mně známou osobu. Hanis! No skvělé, tak nebudu už cestovat sám a také se eliminuje možnost opětovného přejetí Ivančic. Ve vlaku jsme si pěkně popovídali a už bez nějakých obtíží dojeli do vysněného cíle. Do sboru jsme přišli okolo šesté hodiny večerní. Děcka už chystali večeři. Postupně přijížděli i další. Žďáráci, Jihlaváci, Třebíčáci a mnozí další. Sobotu jsme si zahájili pobožností, kterou vedl Milan Kantor. A samozřejmě tradiční kolečko. V pátek večer jsem chtěl jít brzy spát. Leč nějak se tak nestalo, ale to vůbec ničemu nevadilo. Je zajímavé, že se dokonce našli jedinci, kteří v pátek nešli spát vůbec. Nechápu je, to se zbláznili, nebo co se jim to stalo? Ale prý zachránili malého ježečka, který uvízl mezi kolejnicemi. Při tomto hrdinském kousku, kdy se s odvahou vrhli pod kola jedoucího vlaku, se o ně začal zajímat příslušník Městské policie. Byli obviněni ze spojování kolejnic, pročež se s úspěchem obhájili bezmocným zmateným živým exemplářem rodu Erinaceus.

Sobota proběhla celkem v klidu. Kázání měl bratr Kovář. V poledne byl dobrý oběd. Tedy alespoň mně chutnal. Dokonce i tu brokolici v polévce jsem snědl, čehož by si, ten kdo ji vařil měl vážit (Čímž jej ale nechci podpořit v nadměrném užívání této přísady.). Odpoledne jsme šli na procházku. Při ní se hrála jakási hra. Dostávali jsme otázky ohledně rodičů, rodiny a dětí. Nějak ale nevím, kolik jsem nakonec vyhrál bodů. Jestli se tedy body vůbec rozdávaly. Možná, že ani ne.

Po návratu domů (rozuměj do sboru) jsme se navečeřeli. Večer se v Brně na Střední konala zkouška worshipu. Tam jsem samozřejmě nesměl chybět. Proto jsem tam ještě s pár dalšími nadšenci jel. Někteří z nadšenců, nebudu jmenovat, tam ani nedojeli. Aneta si totiž špatně odhadla spoje. Zkouška proběhla v pohodě. Večer jsme se vraceli vláčkem zpět do Ivančic. Z cesty si nepamatuji nic, protože jsem víceméně spal. A co se dělo v Ivančicích nevím také, protože jsem tam nebyl a nikdo mi to neřekl. Každopádně, když jsem tam přijel, tak se dětičky dívaly na film White Chicks. Chvíli jsem se díval s nimi a poté jsem si šel lehnout do spacáku.

Ráno jsem se probudil nádherně odpočatý, skoro všichni už byli vzhůru. Někteří již odjížděli brzy ráno v osm hodin. Tvrdé jádro zůstalo ještě do brzkého odpoledne. Dopoledne jsme šli na procházku. Koupili jsme si také dva mražené dorty a oba dva je spořádali. Dali jsme ochutnat kousek i Aldovi přesto, že nám nepřispěl na ty dorty ani korunou. Po dobrém zákusku (no vlastně to byl spíše kusek, protože jsme jej nezakousli po žádném jídle) jsme se točili na kolotoči. Bylo to skvělé, jak se vám mražený dort odstředivou silou tlačí zpět tam odkud přišel, tedy do hrtanu. Parádní pocit. Také to někdy vyzkoušejte. Aby Alda držel svoji tradici, tak se po tomto kousku několikrát pozvracel. Ale jak ze sebe dostal všechno nadbytečné jídlo, byl už v pohodě.
Vlak směrem na Brno nám jel v jednu hodinu odpolední. Evča s Aldou jeli až ve dvě hodiny autobusem. To byli největší vytrvalci. Špatně si naplánovali spoj (možná přesněji řečeno, abych jim nekřivdil, spoj byl špatně naplánovaný) a tak v Hrotovicích museli čekat několik hodin na přestup.

Celkově myslím, že akce byla velice dobrá. Jídlo také, to opravdu stálo za to. A vy co jste nepřijeli: Máte proč litovat. A tak litujte a brečte, že jste nepřijeli do Ivančic. Větší chybu ve svém životě jste opravdu udělat nemohli. Tím máte alespoň zaručeno, že už nic nepokazíte tak jako tento víkend.

Fotogalerie

Komentáře

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte.

Powered by AkoComment 2.0!
Aktualizováno ( Pondělí, 21 květen 2007 )