Tyto dvě prosté skutečnosti mohou každého snadno dovést k myšlence, že jsou mezi jednotlivými rukopisy Nového zákona odchylky, že jich je spousta a že jsou mezi nimi i odchylky závažné. Ať už v prvních staletích kvůli pronásledování nebo v době pozdější kvůli neskutečnému množství novozákonních textů. Správnou odpověď známe jen jednu. Odchylek je „obrovské“ množství! ;-) Podstatné je ovšem to, že teologický význam Nového zákona NIKDY nemění!

Z hlediska celého Nového zákona připadá nejvíc variant na evangelia, protože byla pro svoji důležitost opisována nejintenzivněji. Z hlediska samostatných novozákonních knih je nejvíce variant v pozdějších kapitolách, protože u prvních ještě opisovač bděl a až u dalších jeho pozornost polevovala. Jak jsem právě naznačil, převážná část chyb je způsobena lidským omylem, nedokonalostí a slabostí. Do opisů se vloudily všelijaké chyby z přehlédnutí nebo přeslechnutí při diktování, nesprávné rozdělení slov, vynechání písmene či celého řádku, apod. Poslední zmíněná chyba je sice „rozsáhlá“, ale snadno odhalitelná, a tudíž bezvýznamná.

Jen malé procento variant vzniklo úmyslně. A i u nich to většinou nebylo ze zlé vůle, protože šlo nejčastěji o gramatické a stylistické opravy. Pochopitelně se totiž stávalo, že někteří „přemýšliví“ písaři chtěli text „vylepšit“ určitou korekturou. Tak například v L 2,41 některé latinské rukopisy nahrazují slova „jeho (tj. Ježíšovi) rodiče“ slovy „Josef a Marie“… Taková úprava na smysl novozákonní zvěsti asi opravdu vliv nemá :-)
Co se týče vědomých zásahů do textu z méně čestných pohnutek, víme o nich, že byly. Ovšem snahy bludařů v prvních křesťanských staletích změnit Písmo svaté neměly valný účinek. Pro bdělost představených církve, pro úctu věřících k Bibli a pro spojení, ve kterém žili věřící se svými duchovními pastýři, nenalezl porušený text ohlasu a neměl dlouhé trvání. Důkazem toho je právě fakt, že mezi zachovanými řeckými pergamenovými kodexy není opis, ve kterém by se jevila vážnější stopa bludařského porušení. Ne že by neexistovaly sekty s upravenými částmi Bible, které byly rozšiřovány třeba i po dlouhá staletí (např. hereze Markióna ze Sinopy od 2. st., "manicheismus" od 3. st. ad.), jenže o nich se ví a jejich „Bible“ nikdy církev neuznávala za rovné kánonu. Proto jejich odchylky od ostatních rukopisů nemusíme brát vůbec v potaz.

V Novém zákoně je asi 150 000 slov. Celkový počet odchylek mezi jednotlivými rukopisy je kolem 250 000!! Jde bezesporu o číslo, které na první pohled ohromí a budí nedůvěru k Písmu svatému. Pokud se ale veškeré odchylky „rozpočítají“ mezi veškeré rukopisy, počet variant na opis značně klesá. Již v předminulém století byl text Nového zákona podroben pravé pitvě a výsledek vyzněl v jeho naprostý prospěch. Anglický učenec F. J. Hort po celoživotním studiu novozákonního textu mohl napsat: „ Sedm osmin novozákonního textu je bez odchylek. Pouze jedna osmina textu má podle různých kodexů různá čtení, ale ve většině případů se jedná pouze o přehození slov anebo o bezvýznamné ortografické, gramatické a stylistické odchylky. Podstatných variant je ve skutečnosti pouze velmi malý počet, asi tisícina novozákonního textu.“ Když se tedy nad těmito variantami zahloubáme a studujeme jejich vznik, dojdeme nutně k závěru, že žádná jiná kniha starověku se nám nedochovala ve znění tak přesném, a to nejenom v podstatných věcech, nýbrž i v podružnostech! Jestliže textová kritika přesto zaznamenává značný počet různočtení, není to doklad nespolehlivosti textu, ale spíš jeho výjimečného historického dochování a také pravosti, neboť to ukazuje, že existoval původní text, ze kterého se vycházelo. Kdyby nebyl, odchylek by muselo být mnohonásobně více a to i daleko závažnějších. Především těch, které mění smysl novozákonního poselství, tedy těch, které dnes NAPROSTO chybí!!

Není divu, že se do textů Nového zákona dostaly chyby a přepsání. Jestliže je některá kniha takřka po celém světě stále opisována, pravděpodobnost vzniku odchylek je nesmírně vysoká. Divem je, že vět­ších chyb je tak málo!! Můžeme to říci o všech starých biblických rukopisech! Je obdivuhodné, že při tolika kopiích zhotovovaných na nejrůznějších místech a z počátku za nejne­příznivějších podmínek, zde máme v podstatě jednotu textu. K jejímu udržení muselo být vyvinuto značné úsilí. Ale křesťanům se to s Boží pomocí nanejvýš dařilo a nestalo se, že by jednotlivé křesťanské obce a později celé národy měly rozdílné Bible. Víme dobře, že odchylek je dost, ale na věrohodnost Nového zákona mají nulový vliv! Výsledky dlouholeté kritické práce, z níž mnozí dřívější křesťané měli často strach, jasně potvrzují spolehlivost a neporušenost textu, a tím posilují autoritu a důvěryhodnost Bible. Ta se i přes veškeré nesnáze provázející její opisování v počátcích 1. tisíciletí ukázala jako nejvěrněji dochovaná kniha starověku, jejíž původní text lze nejspolehlivěji rekonstruovat. A "problém" značného množství kopií Nového zákona, které antickým autorům chybí, se pro přesnost jejich vytváření ukázal jako ohromná přednost, nikoli problém!

Jak bylo řečeno, po celé 19. století byl s obdivuhodnou pílí a filologickou přesností pitván text Nového zákona. A výsledek je zřejmý. Nejednou byla proti původní vůli kritiků potvrzena a ověřena naprostá spolehlivost novozákonního textu! Veškeré další nálezy papyrových i pergamenových rukopisů Nového zákona tuto věrnost ještě více potvrdily! A my, křesťané, klidně tvrdíme, že každý nový nález bude opět důkazem věrnosti a spolehlivosti Nového zákona. Bůh nám nedal v Bibli jenom slovo Boží, nýbrž i bděl, aby toto slovo došlo podstatně neporušené až do našich dob :-)