Tou druhou záležitostí je otřesná povaha teologických poznámek tohoto muže, který se nestyděl prohlásit: „Já jsem ta cesta, pravda i život.“ Když se jej velekněz zeptal: „Kdo jsi?“, odpověděl: „Já jsem ten Pomazaný, Syn nestvo­řeného Boha, a uvidíte mě na konci dějin jako soudce vesmíru.“ A tento fakt si Ježíš nenárokuje jen při dovršení svého života na zemi, ale po celou dobu své předchozí kazatelské činnosti. Kudy chodil, říkal li­dem: „Odpouštím ti hříchy.“ Je docela přirozené, jestliže vám někdo odpustí, co jste udělali jemu. Když mě třeba někdo ošidí o sto korun, je docela možné a rozumné, abych řekl: „Dobrá, odpouštím mu, už o tom nebudeme mluvit.“ Jak byste ale reagovali, kdyby někdo ošidil vás o sto korun a já bych řekl: „To je v pořád­ku, odpouštím mu“? Veškeré hříchy jsou zločiny především proti Bohu, a proto jen on je může odpouštět. V těchto chvílích se Ježíš ztotožňoval s Bohem. Potom je tu podivná věc, která uklouzne skoro jako náhodou. Jednou tento muž sedí na kopci nad Jeruza­lémem, dívá se na město a najednou přichází nezvyklá poznám­ka: „Posílám vám proroky a moudré muže.“ Nikdo to nekomen­tuje. A on tu přece zničehonic jakoby mimochodem o sobě prohlašuje, že je tou silou, která po všechna staletí posílá do světa moudré muže a vůdce. Nebo další podivná poznámka: téměř kaž­dé náboženství ukládá "nepříjemné povinnosti", jako například půst. Tento člověk náhle jednoho dne poznamená: „Nikdo se nepotřebuje postit, dokud jsem zde.“ Kdo je tento muž, který o sobě tvrdí, že pouhá jeho přítomnost pozastavuje všechna pravidla? Kdo je ten člověk, který může najednou vyhlásit ve škole půldenní volno? Někdy jeho výroky vyvolávají dojem, že ten, který mluví, je naprosto bez hříchu či viny. Toto je vždy jeho postoj. „Vy, ke kterým mluvím, jste všichni hříšníci“ a nikdy ani vzdáleně nenaznačuje, že by stejné obvinění bylo možné vznést i proti němu. (1)

To je tedy druhý fenomén. Na jedné straně jasné, jednoznačné morální učení. Na straně druhé nároky, které, nejsou-li pravdivé, prozrazují megalomana, ve srovnání s nímž byl Hitler nejstřízli­vější a nejpokornější z lidí. Neexistuje žádný kompromis a žádná paralela v jiných náboženstvích ani filozofiích. Kdybyste přišli k Buddhovi a zeptali se jej: „Jsi synem Brahmy?“, odpověděl by vám: „Můj synu, ještě jsi stále v údolí iluze.“ Kdybyste přišli k Sokratovi a zeptali se: „Jsi Zeus?“, vysmál by se vám. Kdybyste se zeptali Mojžíše, zda je Hospodin, zeptal by se na důvod vašeho rouhání. Kdybyste přišli k Mohamedovi a zeptali se: „Jsi Alláh?“, napřed by roztrhl svůj šat a pak vám usekl hlavu. Kdybyste se zeptali Konfucia: „Jsi Nebe?“, myslím, že by vám nejspíš odpověděl: „Poznámky, které nejsou v souladu s přírodou, mají špatnou chuť.“ Představa vel­kého morálního učitele nebo světového či náboženského vůdce, který říká totéž co Kristus, je mimo dis­kusi. Ten, kdo takto mluví, může být jedině Bůh - nebo naprostý blázen. Mimochodem, stojí za zmínku, že on nikdy nebyl považován za pouhého morálního učitele. Nepůsobil tímto do­jmem na nikoho z těch, kdo se s ním opravdu setkali. A ti mu určitě mohli rozumět lépe než my, po 2000 letech… Vyvolával především trojí reakci: nenávist - zděšení - uctívání. Stěží by se tehdy našli lidé, kteří by vyjadřovali jen povrchní souhlas - tedy s jeho morálním učením, ale nic víc! (1) Jen tak na okraj, jakou šanci má blázen na vytvoření morálního učení, které přetrvalo věky a uznává ho ještě dnes podstatná část lidstva? Nutno též podotknout, že nejen blázen, ale ani namyšlený pokrytec, který o sobě do světa vykřikuje tolik sebevyzdvihujících poznámek, by tak uznávané a především kvalitní morální učení, tedy učení těm chvástavým poznámkám velmi protiřečící, také nikdy nebyl schopen vytvořit!! A Ježíš, vedle svých světově proslulých morálních pravd, nejen, že o sobě tvrdil, že je Bůh, ale také o tom přesvědčil už miliardy lidí!!

Další postřehy C. S. Lewise, profesora středověké a renesanční literatury na univerzitě v Cambridge

Co si máme počít s těmito dvěma zdánlivě protikladnými projevy? Někdo se pokouší tvrdit, že ten člověk ve skutečnosti tyto věci neřekl, že jeho učedníci přeháněli, a tak vznikla legenda, že je řekl. To je těžko představitelné, neboť jeho učedníci byli všichni Židé (srov. pozn.1); to znamená, patřili k národu, který více než jiné byl pře­svědčen, že je pouze jeden Bůh - že kromě něj jiného není. Bylo by velmi podivné, kdyby se takový strašný výmysl o náboženském vůdci vytvořil právě v tom lidu, u něhož by se taková chyba čekala nejméně. Naopak, získáváme dojem, že žádný z jeho pří­mých učedníků nebo novozákonních pisatelů nepřijal toto učení snadno!! (1) Stačí si vzpomenout na nejaktivnějšího novozákonního pisatele Pavla, který zpočátku křesťany vyhlazoval…

C. S. Lewis ve své apologetice pokračuje: "Dále stojí za povšimnutí, že z tohoto hlediska byste zprávy o Kristu museli považovat za legendy. Jako literární his­torik jsem ovšem přesvědčen, že evangelia mohou být čímkoli spíše než legendami. Přečetl jsem mnoho legend a je mi naprosto jasné, že to není záležitost téhož druhu. Nejsou dost umělecká, aby mohla být legendami. Z hlediska imaginace jsou neohrabaná, věci v nich nejsou náležitě propracovány. Většina Ježíšova života nám zůstává naprosto neznámá, stejně jako život kteréhokoli z je­ho současníků, což by tvůrcové legend jistě nedovolili. S výjim­kou některých částí platónských dialogů neznám v antické litera­tuře žádné rozhovory toho typu, který nacházíme ve čtyřech evangeliích. Ani v moderní literatuře není nic podobného - až do doby asi před sto lety, kdy se vytvořil realistický román."
V pří­běhu o ženě obviněné z cizoložství se říká, že Kristus se sehnul a psal prstem do prachu. Dál se toto téma nerozvádí. Nikdo nikdy na něm nezaložil žádné učení. A umění vymýšlení drobných ne­podstatných detailů ke zvýšení přesvědčivosti vyprávění je umě­ním čistě moderním! Není jediným možným vysvětlením této pasáže, že se ta věc opravdu stala? Autor ji zapsal prostě proto, že ji viděl. (1) A tak i všechny ostatní texty v evangeliích! Losování o Ježíšův oděv pod křížem, zrazení Jidášem za 30 stříbrných, konání zázraků, Ježíšovo neustálé pomáhání všem lidem bez rozdílu, výroky o Kristově božství a vše ostatní jsou podle evangelistů, současníků Krista, skutečné události!

Pozn.1: Nový zákon psaný řecky je podobný dalším řeckým dílům té doby jen jazykem a dalšími vnějšími věcmi. Propast mezi stylem, naukou a myšlenkovým pozadím Nového zákona a tehdejšího řecko-římského pohanství je nesmírná. Kromě toho psali Nový zákon jen Židé, jejichž duchovní a literární pozadí tvoří Bible a raná rabínská kultura, takže Nový zákon zůstává navzdory svému soudobě řeckému oděvu dílem židovským. (2)

Lukáš 5,17-26

Jednoho dne učil a kolem seděli farizeové a učitelé Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma. Moc Páně byla s ním, aby uzdravoval. A hle, muži nesli na nosítkách člověka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj. Když viděli, že ho nepronesou zástupem, vystoupili na střechu, udělali otvor v dlaždicích a spustili ochrnutého i s lůžkem přímo před Ježíše. Když viděl jejich víru, řekl tomu člověku: „Tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“ Zákoníci a farizeové začali uvažovat: „Kdo je ten člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy, než sám Bůh?“ Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: „Jak to, že tak uvažujete? Je snadnější říci 'Jsou ti odpuštěny hříchy', nebo říci 'Vstaň a choď'? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy,“ řekl ochrnutému: „Pravím ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů.“ A ihned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, šel domů a chválil Boha. Všechny zachvátil úžas a chválili Boha. Byli naplněni bázní a říkali: „Co jsme dnes viděli, je nad naše chápání.“

Ježíš hříchy odpouštěl často. Bylo to pro něj snadné? Stálo ho to jen jednu větu, možná dokonce větu především provokativní? Naprosto ne! Ježíš tím vyjadřoval důvod své návštěvy na naší planetě. Přišel od hříchu, jehož důsledkem je věčná smrt, zachránit každého, kdo o to bude stát. Odpustit někomu hřích pro něj bylo právě tak snadné, jak snadný byl pro něj den bičování a křižování! Smrtí na kříži zvítězil nad hříchem a ukázal, že ke křesťanství nelze přirovnat žádné jiné náboženství této planety!

Křesťanskou víru přišel dát lidem sám křesťanský Bůh, ne jeho prorok, a on sám trpěl za naše hříchy! Bůh sám nesl velmi bolestivě důsledky zla, které jsme až doposud napáchali my! Nenechal si život vzít. On nám ho daroval!

Zkuste si jen představit že byste mohli svojí obětí někoho zachránit. Víte, že vás kvůli tomu mají odvést a zavřít. Neutečete? Pak se vám začnou vysmívat a bít vás. Neutečete? A až vás začnou velmi krutě bičovat, neutečete, když můžete, a necháte se týrat?! Nakonec vás odsoudí k několikahodinovému velice bolestivému umírání. Chtějí vás umučit nejdrastičtějším starověkým způsobem!! Přesto neutečete, když je to stále možné? Necháte se odsoudit a odvést na popraviště přesto, že je to JEN na vás?! Máte možnost to kdykoli vzdát a říci "dost", tak jako měl Kristus možnost všechno zastavit jediným slovem!! Necháte si na kříži probít ruce a nohy hřeby a zůstanete na něm viset přes hrozné bolesti? Budete se dusit až k smrti, i když můžete požádat Boha, aby to všechno zastavil? Nepožádáte? (3)

Ke křesťanství neexistuje žádná srovnatelná paralela a není nikdo jako Kristus! Proto není žádný rozumný důvod následovat kohokoli menšího než Ježíše Krista! (4) A nikdo větší nikdy nebyl... I když mnozí přišli s krásnými filozofiemi, Kristovu nikdo nepřekonal! I kdyby snad někdo nechtěl z nějakých pochybných důvodů křesťanství uznat jako absolutní pravdu a Ježíše jako Boha, třeba pro černou minulost vrahů, kteří všem nalhávali, že konají Boží vůli, nebo pro nedůvěru v pravdivost biblických záznamů, která pramení jedině z neznalosti, život Ježíše jako nejhodnotnější může uznat každý, kdo umí číst! Má-li ovšem srdce ochotné pomáhat jiným a nechce-li zahodit morálku a citlivost kvůli vlastnímu pomíjivému prospěchu.

Snad se dá omluvit nevíra v Kristovo božství, ale sobectví a zlo? Ať už věřícím či nevěřícím...! Možná se dá odpustit lidem, že nevěří v Boha, i když ateismus není snadno pochopitelný, ale jak se stavět k pirátství na silnici, devastaci přírody, vraždění cigaretami a alkoholem, kinům a televizním programům plným nevěry a násilí, rozvodům a ničení rodin…?!

Jsou dva druhy ateistů. Jedni říkají, že není žádný Bůh, žádné konečné zúčtování a nikdo, kdo definoval morálku, protože věděl, co je dobré a co zlé. A proto si dělají, co chtějí. I špatné věci. A ti druzí tvrdí, že není žádný milostivý a laskavý Bůh, a proto se chovají tak, jak by se choval on, kdyby existoval!! (5) Protože ví, že i když (podle nich) není, bude s takovým přístupem k životu na světě mnohem lépe :-) A v tom mají pravdu!

Největším ateistou v tom druhém smyslu byl sám Ježíš. Denně potkával hladové, nemocné a ztrápené lidi a neustále jim pomáhal. Nešel kolem a neříkal „Bůh vám pomůže.“ Pokaždé se k nim sklonil a udělal to sám. (5) Pro všechny lidské znalosti může být těžké pochopit nevíru některých jedinců. Ale mít za vzor Ježíše a chtít se mu podobat by měl být pro každého člověka, včetně nevěřících, cíl naprosto samozřejmý!

Bohužel není... Ani pro všechny „křesťany“, ani pro spoustu ateistů, ani pro mnoho dalších lidí. Proto ať se nikdo nediví útěkům z domova, kriminalitě mladistvých, sebevraždám, znásilněním, autonehodám, alkoholismu ani jiným metlám lidstva. Lék je jenom jeden a lidstvo recept odmítá!

Kdekdo zná slavnou Gándhího větu: „Stal bych se křesťanem, kdyby nebylo křesťanů.“ Málokdo už ale ví, že na otázku, které kni­hy nejvíce ovlivnily jeho život, stručně odpověděl: „Nový zákon.“ (6)