Kniha i historická
Autor: Petr Jelínek
Pondělí, 13 únor 2006
Starý zákon II – Kdysi „dávno“ ;-) na základní škole jsem jednou od jisté starší paní učitelky dějepisu slyšel, že Bible není historická kniha a nelze jí věřit… Dobře, že to řekla, protože bych jinak tento článek ani jemu podobné možná nikdy nenapsal :-) Vřelé díky této ateistce, avšak přesto si myslím, že informovanost je pro posuzování (nejen) Bible poněkud vhodnější kriterium než zaujatost.
Starý zákon, jak jej známe dnes, byl psán 1000 let, přibližně od 15. do 5. stol. př. Kr. a to minimálně 35 autory z různých míst, kteří se navzájem neznali a měli odlišné vzdělání i společenské postavení. Např. Daniel byl v dnešní terminologii mj. předseda vlády (ČEP: Da 6,2-4; lépe však BK: Da 6,1-2), Nehemiáš královský číšník (Neh 1,1.11), Ezdráš, Ezechiel a Jeremiáš byli kněží (Ezd 7,12; Ez 1,3; Jr 1,1), Mojžíš adoptovaným synem Faraonovy dcery s prvotřídní výchovou (Ex 2,10; srov. Sk 7,20-22), prorok Amos pastevcem (Am 7,14), David také pastevcem a později králem (1 S 16,1.11-13; 17,15 atd.; je autorem mnoha Žalmů: 3,1 aj.), Šalomoun byl židovský král (1 Kr 2,12; autor většiny přísloví: Př 1,1) a dokonce jednu kapitolu z knihy Daniel napsal pohanský(!), babylonský král Nebúkadnesar (Da 4,1.2.34). Přesto na sebe starozákonní události navazují, doplňují se a vzájemně se nevyvrací, což by se od tolika naprosto odlišných jedinců nedalo očekávat!
Historická ověřitelnost Bible
Výjimečnost Bible je v tom, že to není kniha pouze filosofická a mravně vychovávající, ale je to kniha popisující navíc i reálnou historii lidstva. Jak izraelského národa, jehož osudy mapuje především, tak z části i tehdejších okolních národů jako Egypt, Babylónie, Médopersie, Řím aj. To je velmi odlišné od jiných náboženských knih, protože u Bible se dá hmatatelně ověřovat její pravdivost. Ukažme si tento rozdíl na příkladu: budeme-li v nějaké náboženské knize (třeba v Koránu nebo Bhagavadgítě) číst, že Bůh odsuzuje nemravnost, řekneme si: "A je vůbec nějaký Bůh? Kdo ví, kdo si to vymyslel, a co to vůbec ta nemravnost je?" A tak snadno kárání nemravnosti „hodíme za hlavu“. Knize, která „jen“ kárá nemravnost, nemusíme moc věřit, zvláště když nechceme a v nemravnosti si libujeme.
Když ale čteme o nemravnosti v Bibli, je to mnohem konkrétnější. Jistý muž jménem Abraham, který pocházel z města zvaného Ur Kaldejský (Gn 11,26.31 a 17,5), dostal nedaleko Kirjat – Arby nebo-li Hebronu, města nacházejícího se poblíž dnešního Mrtvého moře od Boha informaci, že města Sodoma a Gomora budou zničena kvůli rostoucí míře již tak dost značné nemravnosti (Gn 18,20-22 a 19,4-5.9.13; srov. Ez 16,49-50 a Ju 7) – smilstvo, lhostejnost k utrpení, pýcha, sobectví. Jediný slušnější obyvatel Sodomy Lot (Gn 19,1-3.6-8) dostal od Božích poslů varování o nadcházející zkáze měst a upozornění, ať i se svými blízkými okamžitě uteče (Gn 19,12-17). Poslechl a utekl do městečka Sóar (hebrejsky „Maličké“; Gn 19,22). Toto jsou už údaje, které se dají ověřovat. - historická pravdivost biblických tvrzení, že existoval Abraham, Lot, města Hebron, Ur atd. A jestli existovala Sodoma a Gomora a opravdu došlo k jejich zničení, kde, kdy a jak se to všechno odehrálo... Pokud nám to třeba archeologie potvrdí, pak tvrzení, že se Bohu nelíbí nemravnost, dostává určité konkrétnější rysy a větší závažnost.
Aktualizováno ( Středa, 30 leden 2008 )
Některé záznamy jsou přímo od jejich aktérů, jiné byly pisatelům zprostředkovány až nějakou druhou osobou (o jedné takové možnosti viz článek Původ knihy Genesis). Pak bychom v nich čekali spoustu omylů a mýtů, ale archeologie a další vědní obory postupně dokazují, že tomu tak není (viz i ostatní články). Autoři také někdy psali o věcech, kterým vůbec nemohli rozumět, ať už různé „návody a pravdy“, které odhalila věda až ve 20. století (viz článek Kdo tady není seriózní?) nebo popisy událostí, ke kterým teprve mělo dojít v budoucnosti, a které se později opravdu staly (viz článek „Těžká“ matematika). To vše nasvědčuje tomu, co píši skoro ve všech článcích o Bibli, že to není jen tak, a že za Biblí stojí i někdo víc než jen nějaká pozemská skupina jedinců, ve které všichni umí psát.
Historická ověřitelnost Bible
Výjimečnost Bible je v tom, že to není kniha pouze filosofická a mravně vychovávající, ale je to kniha popisující navíc i reálnou historii lidstva. Jak izraelského národa, jehož osudy mapuje především, tak z části i tehdejších okolních národů jako Egypt, Babylónie, Médopersie, Řím aj. To je velmi odlišné od jiných náboženských knih, protože u Bible se dá hmatatelně ověřovat její pravdivost. Ukažme si tento rozdíl na příkladu: budeme-li v nějaké náboženské knize (třeba v Koránu nebo Bhagavadgítě) číst, že Bůh odsuzuje nemravnost, řekneme si: "A je vůbec nějaký Bůh? Kdo ví, kdo si to vymyslel, a co to vůbec ta nemravnost je?" A tak snadno kárání nemravnosti „hodíme za hlavu“. Knize, která „jen“ kárá nemravnost, nemusíme moc věřit, zvláště když nechceme a v nemravnosti si libujeme.
Sodoma - Gomora
Když ale čteme o nemravnosti v Bibli, je to mnohem konkrétnější. Jistý muž jménem Abraham, který pocházel z města zvaného Ur Kaldejský (Gn 11,26.31 a 17,5), dostal nedaleko Kirjat – Arby nebo-li Hebronu, města nacházejícího se poblíž dnešního Mrtvého moře od Boha informaci, že města Sodoma a Gomora budou zničena kvůli rostoucí míře již tak dost značné nemravnosti (Gn 18,20-22 a 19,4-5.9.13; srov. Ez 16,49-50 a Ju 7) – smilstvo, lhostejnost k utrpení, pýcha, sobectví. Jediný slušnější obyvatel Sodomy Lot (Gn 19,1-3.6-8) dostal od Božích poslů varování o nadcházející zkáze měst a upozornění, ať i se svými blízkými okamžitě uteče (Gn 19,12-17). Poslechl a utekl do městečka Sóar (hebrejsky „Maličké“; Gn 19,22). Toto jsou už údaje, které se dají ověřovat. - historická pravdivost biblických tvrzení, že existoval Abraham, Lot, města Hebron, Ur atd. A jestli existovala Sodoma a Gomora a opravdu došlo k jejich zničení, kde, kdy a jak se to všechno odehrálo... Pokud nám to třeba archeologie potvrdí, pak tvrzení, že se Bohu nelíbí nemravnost, dostává určité konkrétnější rysy a větší závažnost.
Můžeme si také zajet k Mrtvému moři, zabývat se geologickým výzkumem regionu a zjistíme (zjistili jsme!) výjimečnou přítomnost soli, síry, živce a sopečných hornin obsahujících sirné plyny. Nebo si lehnout do vody nasycené solí a číst na hladině noviny, aniž bychom se potopili. Vidět na vlastní oči, jak pustá krajina bez života (následkem starověké nemravnosti) tam zůstala dodnes. Snadno si uvědomíme, že na tom biblickém vyprávění o trestu ohněm, sírou a solí (Gn 19,24-26) pro nemravnost něco asi bude! Místo novin můžeme také na hladině Mrtvého moře číst Herodotovy Dějiny z 5. stol. př. Kr., kde se o Sodomě a Gomoře píše. Anebo ještě mnohem starší písemné záznamy z města Ebla, ve kterých je zmínka alespoň o Sodomě. Jedinou Bibli, ze všech náboženských knih světa, můžeme takto fakticky ověřovat, protože to není pouze kniha náboženská, ale i historická, a při tom si uvědomit závažnost a věrohodnost jejího učení i v duchovních oblastech.
Starý zákon versus archeologie
Starý zákon versus archeologie
Právě proto je Bible kniha, která ze všech nejvíce byla napadána nejrůznějšími kritiky (tzv.vyšší kritika). Je zajímavé sledovat, jak kritika musela ustupovat pod tíhou nových zjištění, např. i z uvedené archeologie. Už jsem zmínil místo Abrahamova dětství, Ur Kaldejský (tehdejší Babylónie, dnes Irák - Perský záliv). Samotná existence tohoto města byla dlouho nejistá a kritikové prohlašovali, že např. Mojžíš ani nikdo z jeho současníků nemohl napsat první knihy Bible, protože v jejich době ještě nebylo známé písmo. Město Ur však bylo objeveno a podrobně zkoumáno. Existovalo už v nejstarší době babylonských dějin! Přímo zde bylo zjištěno, že mnoho staletí před Abrahamem, a tedy i před Mojžíšem, bylo písmo velmi rozvinuté! (podrobněji viz článek Původ Knihy Genesis) Novodobých archeologických nálezů, které jasně dokazují, která strana sporu má pravdu, je ovšem mnohem víc:
Na jižní zdi velkého chrámu v Karnaku je nápis dokládající polní tažení faraóna Šíšaka, kterému podlehl i judský král Rechabeám tak, jak to popisuje 1 Kr 14,25-28 a 2 Pa 12,2-12. Nápis obsahuje i seznam 165 palestinských měst, která dobyl, včetně již několikrát zmiňovaného Megidda známého i z Bible (Joz 17,11; Sd 1,27), ve kterém byl nalezen úlomek stély nesoucí Šíšakovo jméno.
Babylónská kronika potvrzuje biblickou zprávu o bitvě u Karkemíše (např. Jr 46,2). V této době slavnému městu Babylón objevenému r. 1899 platila daň řada králů včetně krále jeruzalémského (srov. 2 Kr 23,36 - 24,1). To je psáno v tzv. Saqqarském papyru, aramejském dopisu. O následné okupaci Judska (2 Kr 24,10-17) svědčí lakíšské dopisy. Jméno tehdejšího judského krále Jójakína (2 Kr 24,6-17) se vyskytuje v nápisech na rukojetích nádob ve starověkém Debiru a Bét-šemeši. Jako judského krále jej uvádí i babylónské klínové texty.
Z více papyrů a též z jedné pečeti je doložena existence perského místodržícího Sanbalata i jeho potomků na témže úřadě v 5. a 4. st. př. Kr. O tomto Sanbalatovi se zmiňuje Bible (Neh 2,10.19 aj.).
V Bibli je zaznamenána celá řada velikých národů, jejichž existenci nebo i Biblí popisovanou historii věda postupně potvrzuje, navzdory toužebným přáním nedůvěřivých oponentů.
Archeologický výzkum potvrdil existenci např. Edómců (viz Joz 15,1.21; 1 S 14,47; 2 S 8,14; 1 Kr 22,48; 2 Kr 8,20; 1 Pa 1,51.54; 2 Pa 28,17; Ž 137,7 aj.), Pelištejců (viz Sd 16,29-30 a spousta dalších), kteří jsou zaznamenáni např. faraónem Ramessem III. (1198 – 1166 př. Kr.) v seznamu poražených mořských národů na zdi chrámu v Madína Habwa, Kenaánců (viz Dt 7,1; 20,17; Joz 3,10 aj.), jejichž historii zapsal fénický učenec Filo z Byblu (64 - 141 po Kr.) a Asyřanů, o kterých se v Bibli hovoří dosti často (2 Kr 15,19-20; 1 Pa 5,26; 2 Pa 33,11; Iz 7,18; 8,4 a další). Píše se tam také o jejich nejslavnějším a zároveň posledním hlavním městě Ninive (2 Kr 19,36; Iz 37,37; Jon 3,2-3; Na 2,2; Sf 2,13). To bylo objeveno a byl v něm proveden velice rozsáhlý archeologický výzkum. Asyrská říše zanikla právě pádem tohoto města r. 612 př. Kr., kdy jeho hradby smetla povodeň, jak tvrdí několik nezávislých zdrojů včetně Bible (Na 1,8).
V letech přibližně 1842 - 1844 vykopal Paul Emil Botta ve vesnici Khorsabad ležící asi 40 km severně od Ninive asyrský palác. Ukázalo se, že se jedná o palác Sargóna II. O tomto asyrském králi čteme v Iz 20,1. Tam se o něm píše, že poslal jednoho ze svých vojevůdců do Ašdódu. Společně s tímto vojevůdcem je Sargón zobrazen na nádherně zpracovaném alabastrovém basreliéfu, který Botta rovněž nalezl.
Assyrské královské nápisy a další záznamy poskytují množství informací o politické historii Palestiny a Sýrie, např. náš Sargón II. popisuje dobytí Samaří na počátku své vlády a mluví o tom, že odvedl 27 290 lidí jako zajatce (srov. 2 Kr 17,6).
Město Samaří bylo vykopáno r. 1908 Harvardskou expedicí a od té doby v něm bylo učiněno mnoho zajímavých objevů, především bylo nalezeno více než 200 kusů vyřezávaných slonovinových ozdob z 9. a 8. stol. př. Kr., které se používaly pro vykládání cenného dřevěného nábytku (viz 1 Kr 22,39 a Am 3,15).
Bylo dokázáno, že zeměpisné údaje o Josefových dobrodružstvích v Egyptě (Gn 37-50) jsou v mnoha detailech autentické, a co se týče zdejšího dlouhodobého pobytu Jákobova rodu (Gn 46 až Ex 13), např. na stěnách hrobky v Beni-Hasan je vyobrazení skupiny západosemitských přistěhovalců do Středního Egypta okolo r. 1900 př. Kr. Tato malba také velmi přesně zobrazuje hebrejský kroj té doby. Dále byl prokázán Biblí prezentovaný tehdejší egyptský způsob výroby cihel pomocí slámy (Ex 5,6-19) - textem na soudobém papyru. A tak i další údaje.
O městě Dótan, které podle Bible stálo přinejmenším ve dvou obdobích (za Josefa v 1. pol. 2. tis. př. Kr. a za proroka Elíši v 2. pol. 9. st. př. Kr.), je zmínka v nápisu faraóna Thutmóse III. na chrámových zdech v Karnaku a r. 1953 jej archeologové objevili. Postupně byly vykopány vrstvy z obou zmiňovaných období (Gn 37,17 a 2 Kr 6,13). Během 8 let práce byly odhaleny domy, části hradeb, keramika, chlebové pece, stříbrné mince a další.
Ve výše zmiňovaném městě Ebla nebyl nalezen pouze doklad existence Sodomy, ale i soupis obsahující více než 500 názvů míst včetně některých biblických: Chasór (např. Joz 19,35-36), Lakíš (Joz 10,3; Mi 1,13 aj.), Gezer (např. Joz 21,21), Dór a Megiddo (obě města jsou uvedena spolu např. v Sd 1,27 a 1 Pa 7,29), Aštarót (Dt 1,4), Jeruzalém (asi netřeba dodávat biblický verš ;-), Jafa (Joz 19,46) a známá biblická hora Sínaj (Ex 19,18-20), na které Izraelci obdrželi Desatero Božích přikázání. Problémy s podrobením obyvatel Megidda (viz Sd 1,27) archeologie potvrdila. Ta také odhalila téměř shodnou architekturu hradeb tohoto města a uvedeného Gezeru a Chasóru, což lze velmi dobře vysvětlit pomocí biblické zprávy (1 Kr 9,15), že jsou všechna vybudována tímtéž panovníkem, Šalomounem, a to víceméně zároveň.
Misionář F. A. Klein objevil stélu s nápisem z let asi 840 – 830 př. Kr., kterou nechal zhotovit moábský král Méša, jak uvádí přímo nápis, a o kterém je řeč např. v 2 Kr 3. Nápis zmiňuje některá místa, která jsou zaznamenána i v Bibli: Dibón (Nu 21,30; 32,34), Baal-meón (Nu 32,38), Kirjatajim (Jr 48,1.23 aj.), Atarót (Nu 32,34), Kerijót (Jr 48,24), zajordánský Šáron (1 Pa 5,16), Nebó (Nu 32,3), Jahsa (Joz 21,36), Aróer (Joz 12,2 aj.), Bamót (Nu 21,19), Beser (Joz 20,8; 21,36), Médeba (Joz 13,9), Bét-diblatajim (Jr 48,22) a Chóronajim (Jr 48,3.5.34). Vedle těchto míst a existence krále, jak o nich píše Starý zákon, potvrzuje kámen i biblickou informaci, že král Méša byl významný chovatel velkého dobytka a nejlepšího bravu země (srov. 2 Kr 3,4).
Misionář F. A. Klein objevil stélu s nápisem z let asi 840 – 830 př. Kr., kterou nechal zhotovit moábský král Méša, jak uvádí přímo nápis, a o kterém je řeč např. v 2 Kr 3. Nápis zmiňuje některá místa, která jsou zaznamenána i v Bibli: Dibón (Nu 21,30; 32,34), Baal-meón (Nu 32,38), Kirjatajim (Jr 48,1.23 aj.), Atarót (Nu 32,34), Kerijót (Jr 48,24), zajordánský Šáron (1 Pa 5,16), Nebó (Nu 32,3), Jahsa (Joz 21,36), Aróer (Joz 12,2 aj.), Bamót (Nu 21,19), Beser (Joz 20,8; 21,36), Médeba (Joz 13,9), Bét-diblatajim (Jr 48,22) a Chóronajim (Jr 48,3.5.34). Vedle těchto míst a existence krále, jak o nich píše Starý zákon, potvrzuje kámen i biblickou informaci, že král Méša byl významný chovatel velkého dobytka a nejlepšího bravu země (srov. 2 Kr 3,4).
Jedna egyptská píseň vyrytá na pamětním kameni nalezeném ve zříceninách chrámu faraóna Merneptaha z konce 13. st. př. Kr. v Kumm al-Hajtanu u Théb uvádí již zmiňované biblické město Gezer (Sd 1,29; Joz 12,12; 10,33; 16,3 aj.), pelištejské město Aškalón (Sd 1,18; 14,19; 1 S 6,17 aj.) a chorejský národ (Gn 36,20).
Na místě zvaném Bet-el měl mít Jákob svůj slavný sen o žebříku, po kterém kráčejí andělé (Gn 28,10-22) a prorok Ámos nepříjemný zážitek s knězem Amasjášem (Am 7,10-17). Toto místo vykopal archeolog Kelso, takže zmíněné události se mohly odehrát. Navíc Bible popisuje jeho zničení Josefovci (Sd 1,22-26) a vykopávky odhalily, že v pozdní době bronzové, tedy v době Sd 1, bylo město spáleno a rozbořeno.
Existenci biblického města Ašdód (Joz 11,22; Neh 13,23-24; Jr 25,20 aj.) archeologie potvrdila, stejně jako jeho historii popisovanou Starým zákonem. Např. i jeho dlouhodobé osídlení Pelištejci (Joz 13,3; 2 Pa 26,6; Za 9,6), na základě zde objeveného typického hrnčířského zboží Pelištejců vypáleného z čisté hlíny a dalších důkazů. O soudobé existenci tohoto města (1) hovoří také Nový zákon (Sk 8,40) a vykopávky rovněž odhalily jeho existenci i v 1. st. po Kr.
Archeolog Sellin vykopal Šekem, první izraelské královské město (Sd 9,6 aj.), a Chicagský orientální ústav v Megiddu, Hazoru a Tell el-Hesi stáje pro stovky koní pocházející z doby krále Šalomouna nebo jen o málo pozdější. Vedle některých dalších panovníků je právě on podle Bible nechal postavit (1 Kr 9,19; 10,26 aj.). Stavění stájí možná někomu přijde samozřejmé, a proto tento archeologický objev jako vedlejší a Bibli nijak zvlášť nepotvrzující, avšak je třeba si uvědomit, že Šalomoun byl první Izraelský král, který používal válečné koně ve velkém (srov. 2 S 8,4). Oproti svým předchůdcům měl tedy výjimečné důvody začít s jejich rozsáhlým budováním.
Na jižní zdi velkého chrámu v Karnaku je nápis dokládající polní tažení faraóna Šíšaka, kterému podlehl i judský král Rechabeám tak, jak to popisuje 1 Kr 14,25-28 a 2 Pa 12,2-12. Nápis obsahuje i seznam 165 palestinských měst, která dobyl, včetně již několikrát zmiňovaného Megidda známého i z Bible (Joz 17,11; Sd 1,27), ve kterém byl nalezen úlomek stély nesoucí Šíšakovo jméno.
Šíloašský nápis pocházející z doby kolem r. 700 př. Kr. popisuje velmi podrobně proražení tunelu k přívodu vody (srov. 2 Kr 20,20). Nápis je krásně vytesán a je psán perfektní hebrejštinou.
Babylónská kronika potvrzuje biblickou zprávu o bitvě u Karkemíše (např. Jr 46,2). V této době slavnému městu Babylón objevenému r. 1899 platila daň řada králů včetně krále jeruzalémského (srov. 2 Kr 23,36 - 24,1). To je psáno v tzv. Saqqarském papyru, aramejském dopisu. O následné okupaci Judska (2 Kr 24,10-17) svědčí lakíšské dopisy. Jméno tehdejšího judského krále Jójakína (2 Kr 24,6-17) se vyskytuje v nápisech na rukojetích nádob ve starověkém Debiru a Bét-šemeši. Jako judského krále jej uvádí i babylónské klínové texty.
Z více papyrů a též z jedné pečeti je doložena existence perského místodržícího Sanbalata i jeho potomků na témže úřadě v 5. a 4. st. př. Kr. O tomto Sanbalatovi se zmiňuje Bible (Neh 2,10.19 aj.).
A ještě spoustou dalších archeologických nálezů (viz i další články) byla postupně mocná kritika Bible zbavována své síly! Samozřejmě nelze o všech starozákonních postavách, událostech a městech prohlásit, že je jejich biblické podání na základě jiných historických zjištění nenapadnutelné, ale drtivá většina jich Bibli potvrzuje. Přesto kdekdo tvrdí, že je Bible plná omylů a lží nebo že její autoři chtěli podvést pozdější čtenáře. To však pramení spíš z jejich vlastní neinformovanosti a zaujatosti vůči Bibli, než z toho, že by sami byli vzdělanější, případně serióznější než křesťané. Věrohodnost Bible je podpořena mnoha důkazy!
Ono je to vcelku pochopitelné, vždyť přece „veškeré Písmo pochází z Božího Ducha“ (2 Tm 3,16). Bible je Boží slovo, k jehož zachycení Bůh některé lidi pouze „zaměstnal“. Řídké chyby jsou výsledkem nedokonalých zaměstnanců, celková přesnost a důvěryhodnost je důsledkem dokonalého zaměstnavatele. Určitě stojí za zvážení, co si On myslí o morálce a nemravnosti :-)