Jakým způsobem byly ve starověku pořizovány kopie Starého zákona?

Každá se opisovala přímo z originálu (pokud to bylo možné), jehož pravost byla důkladně ověřena, inkoustem přesně stanovené barvy a kvality, na zcela nový psací materiál a muselo se postupovat předepsaným způsobem: Každá kopie se psala do sloupců o šíři 30 písmen s přesně určeným počtem řádků ve sloupcích. Jednotlivá písmena se nesměla vzájemně dotýkat nebo se dokonce překrývat a vzdálenost mezi nimi se měřila vlasem nebo nití. Sebemenší písmenko se nesmělo napsat zpaměti. Takže např. při opisování předložky „na“ nemohl opisovač ani tato dvě písmena napsat bezprostředně za sebou, aniž by se mezitím znovu nepodíval do originálu. Ve všech starozákonních knihách se stránku po stránce prováděl součet písmen. Výsledek se porovnával s počtem písmen každé strany originálu. Rovněž se zjišťovalo, kolikrát se každé písmeno abecedy vyskytuje v kopii právě opsané knihy a výsledný počet byl opět kontrolován dle originálu. A aby toho nebylo málo, bylo také přesně vypočteno a v textu vyznačeno písmeno, které se nacházelo jednak v samém středu Pentateuchu (pěti knih Mojžíšových) a jednak uprostřed Starého zákona jako celku. Toto bylo, jak jinak, taktéž u každé kopie ověřeno podle originálu.

A pokud si někdo myslí, že chyby nebo třeba i vědomé změny byly dělány jako na běžícím pásu v dobách dalších, stačí si uvědomit, jak moc se liší dnešní Starý zákon od všech jeho nalezených rukopisů... Prakticky vůbec!

Za všechny uvedu nejznámější nález, tzv. „Svitky od Mrtvého moře“ psané v původní hebrejštině a aramejštině, které byly postupně objevovány v Kumránských jeskyních v letech 1947 - 1956. Práci archeologů komplikovala izraelsko - arabská válka, ale postupně bylo prohledáno 267 jeskyní. Ve 39 z nich byly stopy po obývání (nádoby, kahánky apod.) a v 11 z nich písemnosti od útržků popsané kůže až po zbytky rozsáhlé knihovny. Jednalo se o biblické i nebiblické rukopisy, jejichž počet šel do desetitisíců! Z těch biblických byly zastoupeny alespoň části všech starozákonních knih kromě knihy Ester, která nebyla přítomna vůbec. Většinou se zde nacházely ve více exemplářích, nikoli jen jednou (např. Izajáš a Deuteronomium více než 10x) a všechny, včetně svitku knihy Izajáše, mnohokrát citované i v těchto článcích, byly několika na sobě nezávislými metodami prokázány jako rukopisy většinou alespoň o 1000 let starší (konec 3. st. př. Kr. až 1. st. po Kr., většina jich pochází rozhodně ještě z doby před Kristem) než dosud nejstarší rukopis celého Starého zákona v původních jazycích (z 10. - 11. st. po Kr.)! Některé byly téměř úplné (např. svitek Žalmů) a jeden exemplář Izajáše byl naprosto kompletní! Jednotlivé kopie vícekrát zastoupených svitků se od sebe na některých místech lišily a viditelně byly opravovány. Různorodost nálezů neudivuje, protože Kumránci tvořili skupinu vzdělaných lidí shromažďujících všechny dostupné písemnosti. Spíše udivuje, jak precizně své opravy prováděli (podle dostupných starších zdrojů, které my nemáme), protože jimi přibližují znění svitků později kanonizované a dnes užívané Bibli! Je třeba si uvědomit, že v době kanonizace Starého zákona (konec 1. st. po Kr.) nebyly tyto svitky známy, protože ležely schovány v jeskyních! (1) Přesto mezi kanonizovanou Biblí a svitky od Mrtvého moře včetně vytvořených oprav panuje shoda… Dále je důležité, že pochází ještě z doby před vznikem křesťanství, tedy případné zásahy do jejich textů horlivými křesťany, které by šlo očekávat např. u starozákonních proroctví o Kristu (Izajáš 53 atd.), lze také vyloučit! Přesto jsou tato proroctví zapsána nejen v našich Biblích, ale i v nalezených svitcích…