Tragické omyly pana Darwina
Autor: Tomáš Skoumal
Středa, 03 květen 2006
Příklady diapozitivů s komentářem z přednášky Pavla Kábrta 29.4. 2006 ve Žďáře nad Sázavou.
Ve kterých aspektech se zmýlil Darwin a jak lze i mylnou hypotézu vědecky rozpracovat a dlouhodobě udržovat při životě? Na diapozitivech jsou uvedeny příklady jednostranného a značně nejistého datování geologických formací a fosilií. Dále příklady zaměňování variability v přírodě za důkaz evoluce, ukázky stálosti druhů, omyly v interpretaci antropologických fosilních nálezů a další málo známé skutečnosti, které učebnice neuvádí, bagatelizují nebo vykládají velmi nepřirozeně. Naproti tomu kreační pohled na vznik živých forem má pevnou oporu v řadě přírodovědeckých oborů – termodynamice, teorii informací, paleontologii, paleoantropologii, genetice, geologii aj.
Přednášející:
Pavel Kábrt (SPŠE) se tematikou kreace-evoluce zabývá již přes 40 let. Je členem Creation Research Society (Sustaining member) v USA. Většina informací pochází jak z tohoto zdroje, tak od společnosti Institute for Creation Research; řada diapozitivů je dar švýcarského kreacionisty Richarda Wiskina, který v ČR také přednášel, a dále z knih německé společnosti Wort und Wissen. Mnoho cenných podnětů pochází z osobního přátelství s americkým biochemikem dr. Charlesem Thaxtonem, autorem knihy The Mystery of Life´s Origin (česky: Tajemství vzniku života, Návrat domů, Praha 2003). Tato kniha ukazuje přesvědčivě, kolik faktů musí člověk ignorovat, aby mohl zastávat chemickou evoluci buňky. Mnoho informací je rovněž z evolučních knih, časopisů a z internetu.
Kontakt na přednášejícího: Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny ; http://memento.junweb.cz
Několik příkladů z celkového počtu 73 promítaných diapozitivů:
Kontakt na přednášejícího: Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny ; http://memento.junweb.cz
Několik příkladů z celkového počtu 73 promítaných diapozitivů:
Diapozitiv |
Čís. |
Komentář |
| Arizonský meteorit. kráter |
10 |
800 - 200 000 let ...tak velký "rozptyl" vykazují měření nejstudovanějšího kráteru na Zemi. Změřit stáří horniny či zkameněliny není snadné a hodně při tom rozhoduje zvolená metoda datování. Jednotlivá měření: Dendrochronologicky - podle počtu letokruhů cedrů na úbočí kráteru - 800let, erose - 22 500 let, geologicky - 200 000 let, C14 - 16-26 tis. let, termoluminiscencí - 49 900 let, Indiánský kmen Hopi - dle jejich tradice - 10 000 let. |
| Polonium 218 - izotop, na obrázku jsou vidět radiační dvůrky |
13 |
Poločas rozpadu 3 minuty. Polonium se nachází v granitických skalách, vyzařování zbarvuje okolí a tvoří kulovité dvůrky v průměru 1/10-1/100 mm. To způsobí asi 1/1000 mm velké radioaktivní centrum, které se ale už nenalézá. Polonium je prvek rozpadové řady uranu 238, ale uran se tam nenalézá, ani polonium. Nenalézají se žádné rodičovské prvky. Jen kulovité dvůrky a konečný stabilní produkt, olovo206. Radiační dvůrky se zachovají jen do teploty 300°C, jinak mizí. Podle Roberta Gentryho polonium vzniklo jadernou syntézou in situ, při vzniku horniny ve studeném stavu, možná velmi náhle. Model žhavé tekuté Země, která miliony let chladla, je s tím neslučitelný. /226radium>222radon>polonium/, poločas rozp. radonu je 3,8 dne. |
| Grand Canyon USA, st. Arizona (jihozápad) |
17 |
Hloubka 1,5km, dole teče řeka Colorado. Pořadí vrstev podle zkamenělin: perm na karbonu, obé na kambriu, chybí ordovik, silur, devon (150 milionů let chybí). Geolog Suess řekl, že je to udivující. Ještě těžší je vysvětlit, proč se některá skalní pořadí v jiných částech světa vyskytují vícekrát. Např. Highlands ve Skotsku (5x stejná posloupnost). |
| Ramapithecus - první nález čelisti |
43 |
Ramapithecus - obě nalezené části čelisti jsou spojeny plastem tak, aby odpovídaly evoluční představě, tedy napůl lidsky napůl jako opice. Nález byl učiněn na počátku 20. stol. v Indii, ale pozornost mu byla věnována až v 60. letech. 2 zuby jsou rovněž z plastu. Učebnice jej zařadily hned do vývojové řady k člověku. Pozdější nálezy čelistí a dalších částí kostry tuto interpretaci vyvrátilo, dnes je chápán jako slepá větev blízká orangutanovi. |
| Lidské a dinosauří otisky chodidel |
58 |
Otisky pochází z období křídy a tyto jsou ze známého naleziště v Texasu, Glen Rose, poblíž Paluxy river. Otisky velkých chodidel, ale i normálních lidských chodidel, se nachází po celém světě - protože tyto nálezy odporují teorii, evolucionisté o tom nechějí nic slyšet. Otisky chodidel člověka se často nachází v jedné vrstvě s dinosauřími otisky. Někdy to vypadá, jakoby člověk dinosaura honil. Podle dinosauřích zařadili geologové tuto formaci do období křídy - nebrali ohled na lidské otisky, které prohlásili za nepravé. Podle evoluční chronologie společně být nesmí. Ale jsou! |
| Trilobit rozšlápnutý obutou nohou |
60 |
Objeven r.1968 sběratelem trilobitů ve státě Utah (USA), a to ve vrstvě kambria (!), kde se nemá dle ev. teorie vyskytovat ani savec, natož člověk. Byly objeveny ještě dva další otisky dětské bosé nožičky ve stejné formaci. Podle rozborů nálezu trilobit nesl známky hojení. Vzít vážně jediný takový nález by vedlo k pádu celé evoluční teorie. Reakce evoluční komunity je obvyklá: není, co pro teorii být nesmí. O podobných nálezech se mlčí. |
| Kostry netopýrů přefocené na sobě |
65 |
Za údajných padesát milionů let nedošlo u netopýra k žádné evoluci - to se týká i řady dalších organizmů, třeba hmyzu, nalezeného uvnitř jantaru (mravenci, mouchy aj.). Např. u nejstaršího zkamenělého ptačího pera není sebemenší rozdíl od současného. Podobně je tomu se známou lalokoploutvou rybou Latimérií (Coleacant). |
| Zkamenělé kladívko (Přírod. muzeum Texas) |
68 |
Bylo nalezeno kladívko inkrustované v pískovcové hornině. Tato hornina byla datována na 135 mil. let, tedy stáří, kdy dle evoluce nemohl žít nikdo schopný něco takového vyrobit. Železo kladívka obsahuje prvky, které se dnes v železe nevyskytují (Cl), a naopak neobsahuje ty (C, Si), které dnes neumíme ze železa odstranit. |