„Neudělala by to většina mužů?"
„Udělal by to každý," řekl jsem, „pokud by ovšem znal přírod­ní zákony - jinými slovy, pokud by věděl, že dívka nemůže mít dítě, jestliže nespala s mužem. Ale podle vaší teorie lidé za starých časů nevěděli, že příroda je ovládána pevnými zákony. Z příběhu ovšem jasně vyplývá, že Josef znal tento zákon stejně dobře jako vy."
„Ale později přece začal věřit v narození z Panny, ne?"
„Jistě. Ale ne tak, že by podlehl nějaké iluzi o tom, odkud se berou děti v obvyklém řádu přírody. Uvěřil v narození z Panny jako v něco nadpřirozeného. Věděl, že příroda funguje pevným, pravidelným způsobem a až tato znalost ho mohla vést ke znalosti, co přirozené není - zázrak. Až znalost přírodních zákonů podmiňuje víru v nadpřirozeno! A on právě chod přírody dobře znal a teprve potom, díky tomu, mohl oprávněně věřit, že existuje i něco nad pří­rodou, co může zasahovat do jejích funkcí - takříkajíc zvnějšku. A věřil."
„Ale moderní věda poukázala, že žádná taková věc není."
„Opravdu?" řekl jsem. „Která věda? A jak?"
„Ach, to už jsou přece detaily," řekl můj přítel. „Nedokážu citovat zpaměti závěry všech těch odborných prací."
„Ale copak nechápete," řekl jsem, „že věda nikdy nemůže nic takového dokázat?“
„Pro všechno na světě, proč ne?"
„Protože věda studuje přírodu. A otázka zní, zda existuje něco kromě přírody - něco ,venku'. Jak to můžete zjistit, když studu­jete pouze přírodu?"

„Ale copak nezjišťujeme, že příroda musí fungovat absolutně pevným způsobem? Zákony přírody nám neříkají jen, jak se věci dějí, ale jak se musí dít. Žádná síla na světě je nedo­káže změnit."
„Jak to myslíte?" zeptal jsem se.
„Podívejte," řekl. „Může toto ,něco venku', jak říkáte, způso­bit, aby dvě a dvě bylo pět?"
„Ovšemže ne," řekl jsem.
„Vidíte," řekl. „Myslím si, že zákony přírody jsou něco jako zákon, že dvě a dvě jsou čtyři. Představa, že by mohly být změ­něny, je stejně absurdní jako představa změny zákonů matematiky."
„Okamžik," řekl jsem. „Dejme tomu, že jste si dal dnes do stolku padesátikorunu, a zítra k ní přidáte další padesátikorunu. Zajišťují vám zákony matematiky, že tam o den později najdete sto korun?"
„Jistě," řekl, „pokud se v mém stolku někdo nehrabe."
„Ale v tom je přece celý ten vtip," řekl jsem. „Zákony matema­tiky vám mohou říci, co s absolutní jistotou najdete, pokud zde není žádný jiný vliv. Pokud byl ve vašem stolku zloděj, dostanete ovšem jiný výsledek. Ale zloděj neporušil zákony matematiky - pouze zákony České republiky. Není to s přírodními zákony podobně? Ne­říkají vám všechny, co se stane, pokud nezasáhne žádný vliv zvnějšku?"
„Jak to myslíte?"
„Přírodní zákony vám říkají, jak se bude pohybovat kulečníko­vá koule po hladkém povrchu, když do ní strčíte určitým způso­bem - ale jen pokud se jí nikdo jiný nedotkne. Pokud během jejího pohybu někdo popadne tágo a praští do ní z jedné strany, pak ovšem nedostanete to, co vědci předvídali."
„Ne, ovšemže ne. Nemůže si takovou lumpárnu dovolit."
„Přesně tak, a stejným způsobem, je-li něco mimo přírodu, a pokud to zasáhne, nebudou události probíhat tak, jak očekávali vědci. To je to, co nazýváme zázrakem. V jistém smyslu to není porušení zákonů přírody. Zákony vám říkají, co se stane, pokud nic nezasáhne... Odborník v matematice vám neurčí prav­děpodobnost, s jakou se někdo může vloupat do vašeho stolku; možná spíš detektiv. Fyzik vám neřekne, nakolik je pravděpodob­né, že popadnu tágo a překazím jeho experiment s kulečníkovou koulí; raději se zeptejte psychologa. A žádný přírodovědec vám neřek­ne, s jakou pravděpodobností může do přírody zasáhnout něco zvnějšku. Je pouze na vaší víře, jak se k tomu postavíte, ale s vědou to nemá NIC společného!"