Byla jsem stvořena jako žena a mám nezastupitelnou úlohu. Být Ti pomocí. Rozdávat krásu. Budovat vztahy. Byla jsem stvořena jako něco zcela jedinečného. Má pramatka Eva byla tím nejúchvatnějším, co země kdy spatřila. Má krása není tak oslnivá jako ta její. Je ukryta pod nánosem hříšnosti a strachu z odmítnutí. Toužím být objevena.

Toužím prožívat smysluplné vztahy. Důvěrné vztahy. Mé srdce pro to bylo stvořeno. Toužím sdílet s někým svůj život. S bratry a sestrami. Nejvíc ze všeho ale s Tebou, Adame. Toužím prožít dobrodružství, ve kterém Ti budu stát po boku. Toužím být pro Tebe jedinečná. Nenahraditelná. Úchvatná.

Místo toho jsem osamělá a unavená, protože Ty se bojíš selhání a neuvědomuješ si, jak moc Tě potřebuji. Necháváš mě čelit životu samotnou. Nechráníš mě. Neusiluješ o mně. Nesnažíš se mě získat a moje srdce strádá. Pro Boha jsem úchvatná, ale je těžké věřit, že i někdo jiný mě může takto vidět, když Ty jsi mě už tolikrát odmítnul.

Jsem obdařena oddaností a schopností snášet útrapy, pokud Ty budeš stát po mém boku. Toužím udělat svět lepším a krásnějším. Potřebuji, aby mě někdo potřeboval. Nechci být jen jednou z Tvých možností, Adame. Nechci být jen jakýmsi doplňkem, ke kterému se vracíš na sklonku dne, když jsi unaven. Byla jsem stvořena, abych pro Tebe byla jedinečná, a zraňuje mě, že mi toto postavení ve svém srdci tak často odpíráš.

Toužím být pro Tebe krásná a toužím naplno prožívat své ženství. Toužím, abys se mnou mohl být skutečným mužem, a Bůh se z nás radoval. Ale protože se mi nedostává Tvého přijetí a ocenění mé krásy, zoufale o ni zápasím. Týrám své tělo hladem, dietami, cvičením...barvím si vlasy... A zároveň se snažím všemožnými způsoby otupit tu bolest, kterou cítím ve svém nitru. A tak se schovávám. Jsem vyčerpaná a zápasím s depresí, snažím se ukrýt svoje emoce, protože život osamělé ženy je těžký a Ty o mě nebojuješ, což mě zraňuje nejvíc.

Adame, moje srdce Tě potřebuje! Nenechávej mě samotnou! Neboj se mi přiblížit! Bojuj o mě. Nenechávej mě napospas. Nenech mě uvadnout. Nenech mě pohřbít mou krásu tak hluboko, že už se pochybností o sobě nikdy nezbavím. Nechci být ušlápnutá, ani panovačná. Chci být milovaná. Nechci se utápět v levných románcích, ani se otupovat jídlem či nakupováním. Potřebuji cítit, že žiji. Potřebuji vědět, že jsem krásná. Krásná pro Tebe. Potřebuji vědět, že pro Tebe mám jedinečný význam. Potřebuji být opravdovou ženou. Ženou, která Ti bude stát po boku a bude vším tím, co Bůh zamýšlel.

Jak daleko si od toho někdy připadám! Moje srdce je zraněné. Zranili ho ti, kteří mi byli nejblíže. Denně se potýkám se zahanbením, že nejsem dostatečná, že nejsem hodná lásky. A tak se skrývám a bojím se. Nedokážu věřit, že jsem úchvatná. Ve snaze vyhnout se dalším zraněním věřím lžím. Vím, že jenom Bůh může uzdravit mé rány, ale potřebuji Tvou podporu. Tvou lásku. Potřebuji, aby ses mi dvořil. Aby ses o mě ucházel. Potřebuji Tvou sílu. Tvou ochranu. Toužím Tě milovat a zcela se Ti odevzdat. Toužím dát Ti svou krásu, svou křehkost, svou zranitelnost...

Budeš o mě bojovat, Adame? Vysvobodíš mě z věže samoty a strachu? Budeš mě milovat?

Adame, zachráníš mě?

 

Na motivy knihy Úchvatná! od Johna a Staci Eldredgeových. Vydal Návrat domů.