Boží vynález

PDF Tisk E-mail
Autor: Radka Škarvadová Pondělí, 08 květen 2006

Sexualita je součástí každého člověka. Bůh nás stvořil jako muže a ženu a dal nám dar vzájemného splynutí. Jako každá dobrá věc i sexualita má být chráněna před zneužíváním a poničením. Proto se nás Bůh snaží prostřednictvím biblických principů vést a chránit před bolestí z rozbitých či poškozených vztahů. Zneužíváním sexuality totiž člověk v první řadě ubližuje sám sobě, svému tělu, duši, vztahům. Mnohé moderní výzkumy sexuálního chování to potvrzují a měly by nás mladé a svobodné křesťany vést k tomu, abychom důkladně zvážili, jak s touto oblastí svého života naložíme – zda se budeme řídit Božími radami a pro svět budeme podivíny, nebo zda přijmeme postoj světa a před Bohem budeme žít v hříchu. Tento článek pojednává o sexualitě z Božího pohledu.


Sex byl stvořen Bohem hned na počátku historie lidstva, a to v šestý den stvoření. Stalo se to tak, že se Adam v zahradě Eden cítil osamělý, a tak mu Bůh stvořil ženu a požehnal jim slovy: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ (Gen 1,28) V závěru tohoto dne „Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré.“ (Gen 1,31) Z toho by mělo být jasné, že sexualita je v Božích očích něco dobrého a cenného. Bůh člověka stvořil jako sexuální bytost prvotně proto,  aby mohlo dojít k rozmnožování lidské rasy, čímž se člověk podílí na tvoření a stává se v tom Božím obrazem (Gen 1,27.28) Zároveň ale Bůh zamýšlel mezi mužem a ženou jedinečný vztah, kdy se muž a žena v manželství mohou jeden z druhého radovat a poskytovat si vzájemné potěšení, kdy mohou vytvářet jednotu, která není možná v žádném jiném vztahu.

Sexualita je tedy něco, čím sám Bůh člověka obdaroval. A když budeme pečlivě číst první dvě kapitoly knihy Genesis, najdeme tam několik základních skutečností, které platí ve vztahu mezi mužem a ženou. Zde je stručný přehled.

1.   Bůh stvořil Evu z Adama (Gen 2,21.22). Použil k tomu část Adama,  a proto žádný muž není bez své ženy kompletní. Bůh vložil do člověka touhu s někým sdílet svůj život, touhu po partnerovi, se kterým se nerozlučně spojíme. Je to naše přirozená potřeba.

2.   Když se člověk ožení nebo vdá, má se stát zcela nezávislým na svých rodičích (Gen 2,24), aby se mohl stát zcela závislým na svém partnerovi. Výsledkem tohoto je jednota, která pár spojuje a která mu pomůže projít všemi těžkostmi a problémy života.

3.   Za udržení manželství pohromadě je zodpovědný muž tím, že „přilne“ ke své ženě. Přilnutí v tomto smyslu znamená, že se manželé nerozborně přimknou k sobě, až se jeden stane součástí druhého. Tak se má muž úplně odevzdat své ženě.1

4.   Manželé mají zakoušet nejen jednotu duševní a duchovní, ale také jednotu tělesnou. Mají se stát jedním tělem (Gen 2,24)

Z těchto skutečností můžeme vidět, že sexualita není jenom záležitostí sama pro sebe. Není to pouhý fyzický akt, ale součást hlubokého vztahu, který má být nerozlučný. Stejně jako člověk není jenom tělo, ale také myslící a cítící bytost, je sexualita víc než jen tělesno a promítá se i do duchovního a duševního vztahu muže a ženy. Každého z nich ovlivňuje a zasahuje na všech úrovních jejich existence.

Kromě knihy Genesis je sexualitě věnována celá jedna biblická kniha. Je to Píseň písní, kde je opěvována erotická a fyzická stránka lásky. A také v knize Přísloví najdeme pozitivní hodnocení sexuality: „Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí, z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně.“ (Př 5,18.19) Toto místo v Bibli nám říká, že intimní styk se ženou má muži působit radost a intenzivní potěšení. Je to zážitek určený ke vzájemnému obšťastňování. Tato pasáž také naznačuje, že takové milování neslouží pouze k rozmnožování lidské rasy, ale i k radosti partnerů samotných.

Jedním z nejnápadnějších a nejdůležitějších dokladů pozitivního postoje k sexualitě ve Starém zákoně je to, že proroci často užívají manželství jako příklad pro vztah mezi Hospodinem a jeho lidem (Iz 54,1-10, Jer 2,2, Ez 16, Oz 2,16-25). Rovněž by podle nich i o smlouvě mezi mužem a ženou měly platit znaky Boží smlouvy: vytrvalá láska, vzájemný soucit, účast na utrpení druhého, důvěrnost a ochota druhému naslouchat. Vedle převážně kladného postoje k pohlavnosti však lze ve Starém zákoně vysledovat i známky opačného přístupu. Z mnoha zákonů týkajících se sexuální oblasti některé skutečně vyjadřují zásadní mravní normy, jako třeba zákony proti bestialitě, incestu, znásilnění, manželské nevěře a prostituci mužů i žen.2

Bůh stvořil člověka i s jeho sexualitou, ale protože tento dar nedostává člověk v hotové a zralé podobě, je naším úkolem a povinností ho opatrovat a rozvíjet k dobru vlastnímu i k dobru jiných.3 A protože sexualita je narušena hříchem, Bůh dal člověku pravidla, jak s ní nakládat, aby byla zdrojem štěstí. Lidé se bohužel Božími radami neřídili a sexualitu zneužívali stejně tak jako mnohé jiné dobré dary od Boha. Z toho v dnešní době pramení mnoho problémů, protože prožitek sexuality se dnes neváže vždy jen na manželství.

Ani v minulosti to nebylo o mnoho lepší. Začalo to hned v počátcích lidské historie, kdy si potomek Kaina Lámech vzal dvě ženy (Gen 4,19) A pak to pokračovalo dále. Vzpomeňme třeba na příběh Sodomy a Gomory nebo na potopu v době Noeho, kterou Bůh seslal kvůli zkaženosti lidstva. Také apoštol Pavel se ve svých listech o zneužívání daru sexuality zmiňuje. V Ř 1 a Ga 5 uvádí jakýsi soupis nejběžnějších hříchů lidstva a v obou případech uvádí sexuální hříchy mezi prvními. Lidé znevažovali Boží dar sexuality během celé své existence a v dnešní době to pokračuje.

Jelikož se Bible jasně a opakovaně vyslovuje proti zneužívání sexu, což nazývá cizoložstvím nebo smilstvem, mnoho lidí si buď nevědomky nebo jako způsob ospravedlňování své nemorálnosti toto učení chybně vyložilo a došlo k závěru, že Bůh odmítá sex jako takový.4 Opak je však pravdou. Na začátku této kapitoly jsme si ukázali, že to byl Bůh, kdo stvořil člověka jako sexuální bytost, a že tento akt označil jako velmi dobrý. Bible se o sexuálním vztahu vyjadřuje souhlasně a pozitivně, pokud se omezí na manželské partnery. Jediný zákaz sexu v Písmu se vztahuje k mimomanželské a předmanželské aktivitě. Tomuto tématu se budeme věnovat v jedné dalších kapitol.

Je sice pravda, že Bůh může odpustit a odpouští i cizoložství a smilstvo, pokud následuje vyznání a opravdové pokání, ale ten vztah už nikdy nebude stejný. Bude trvat dlouho, než se citové zranění zacelí a než se obnoví sexuální důvěra, neboť jde o vysoce intimní spojení.5 Vzájemným odevzdáváním se v sexuálním setkání dochází k vzájemnému přijímání, které není možné bez důvěry.

Stávat se milovaným znamená smyslovou zkušenost, v níž člověk nalézá naplnění své touhy po bezpečí a přijetí. Ze zkušenosti lidské nedostatečnosti se zde stává tušení spásy.6  Tento prožitek odkazuje na Boha, který jediný může zcela naplnit naše potřeby a touhy po přijetí, bezpečí, lásce.

V Božích očích je sexualita něco krásného a pozitivního, pokud se používá v souladu s Božím plánem. Abychom podle něj dokázali žít, musíme sexualitu vnímat jako něco krásného a pozitivního, což někdy může být problém. Většinu z nás v raném dětství učili, že o sexu a našich sexuálních orgánech se nesluší mluvit (zatímco dnes se o tom naopak mluví až příliš). Někteří si z toho nebo z jiných dobových vlivů či typů morálky, které sexualitu zkreslovaly či tabuizovaly, možná odvodili, že sex je něco nedobrého a nevhodného. To ale není pravda. Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, požehnal jim, řekl jim, že se mají stát jedním tělem, a vše, co stvořil označil za velmi dobré.


Poznámky:
1  WHEAT, Ed a Gaye. Tajemství milování. 2000, str. 11
2 PESCHE, Karl-Heinz. Křesťanská etika. 1999, str. 355
3 AUGUSTYN, Józef. Sexualita v našem životě. 1995, str. 12
4  LaHayeovi, Tim a Beverly. A budou jedno tělo. 2000, str. 16
5 LaHayeovi, Tim a Beverly. A budou jedno tělo. 2000, str. 46
6 ROTTER, Hans. Sexualita a křesťanská morálka. 2003, str. 14


Aktualizováno ( Pátek, 12 květen 2006 )