---

Mužství nebo ženství není jen nějakou nahodilou vlastností mezi ostatními jako třeba to, jestli člověk rád sportuje nebo jestli má rád zmrzlinu. To, jestli jsme muž nebo žena, má pro naši existenci základní důležitost. Nejde tu jenom o tělesnou odlišnost, ale o způsob reagování na věci a situace, o způsob prožívání a vnímání, o způsob, jakým se vztahujeme k druhému člověku. Jde o schopnost partnerství, o potomstvo, o postavení ve společnosti a o celkový typ vztahu člověka ke světu.¹ Být ženou je totiž něco zcela jiného než být mužem. 

Muži a ženy se od sebe neliší jen svými pohlavními orgány. Odlišují se celou svou anatomickou strukturou. Muži mají silnější kosti a pevnější stavbu těla, zatímco ženy mají slabší tělo, širší boky a silněji vyvinutá prsa. Ve většině států žijí ženy v průměru o pět až sedm let déle než muži.² Rozdíly existují dokonce i v centrálním nervovém systému. S tím souvisí to, že obě pohlaví mají různé psychické vlastnosti a duchovní dispozice. Muž je aktivnější a silněji se zaměřuje směrem ven. Má více odvahy k útoku. Žena spíše přijímá a chrání. Dokáže lépe snášet obtíže. Muži se orientují na věci a více se zabývají cíli. Ženy se více zajímají o osoby a cele se dávají těm, které milují. Muži se řídí fakty a logikou, zatímco ženy se více nechávají vést intuicí a láskou.³  Žena hledá svoje naplnění v rodině a výchově dětí, a protože musí rozumět svému dítěti a reagovat na jeho potřeby, je schopná neverbální komunikace. Muž naopak komunikuje spíše verbálně.⁴

Žena nemá agresivní mužskou sílu. Její úsilí se soustředí na ochranu a obranu. Potřebuje někoho, kdo může ochránit jí i její rodinu, na kterou se soustředí její život. Tato tělesná slabost v případě konfliktu nebo útoku je příčinou větší ženské bázlivosti nebo citlivosti na nebezpečí a určuje její psychickou potřebu ochrany.⁵ Ženská tělesná neschopnost bojovat symbolizuje její základní tendenci odevzdání se, touhy a potřeby lásky a potřeby dát se vést mužem, kterého miluje a důvěřuje mu. Muž, který je více zaměřený navenek, vidí svojí zodpovědnost za rodinu spíše v úsilí o dosáhnutí společenských cílů, které si určí. Jeho základní potřebou je mít a používat svojí autoritu ve své rodině i ve světě.⁶

I v oblasti sexuality se muži a ženy liší. Jejich reakce jsou rozdílné. Sexualita není jenom pohlavní prožitek, ale projev celé bytosti. Žena hledá něhu, bezpečí a ochranu. Touží po tom, aby byla pochopena a milována taková, jaká je, aby se měla o koho opřít, na koho spolehnout. Muž přikládá daleko větší význam fyzickému vzhledu. Citové vzplanutí u něj mnohem rychleji přechází v sexuální touhu. Zatímco žena navazuje vztah pomaleji, muž se snaží jít rovnou k věci. Nejraději by přeskočil „zbytečné zdržování“.⁷ Podle výzkumů biologů myslí průměrný muž na pohlavní styk každých dvacet minut. Když vidí pěknou ženu, už myslí na sex.⁸

Zatímco v mysli mužů převládá sex, v mysli žen převládá láska. Neznamená to, že by sex ženy nevzrušoval nebo že by láska muže nezajímala, ale přesto zde existuje určitý rozdíl. Muž je obvykle na sex připraven kdykoli a kdekoli. Už jen  pohled na ženu, zvlášť když cítí, že o něho má zájem, ho  může okamžitě sexuálně vzrušit,⁹ neboť muži jsou citliví na pohled. Proto by ženy měly dávat pozor, co na schůzku oblečou. Muži zase musí být opatrní na to, co říkají, protože ženy jsou citlivé na dotek a mluvené slovo. Spíše je vzruší romantický film, květiny nebo lehký dotek.¹⁰

„Muži se na tělesný kontakt dívají spíš jako na zážitek.“ Pohled ženy je jiný. „Líbání a doteky jsou pro ženu cosi velice drahého a hlubokého. Je to způsob, jak věnuje svou důvěru, lásku i srdce muži, kterého miluje. A díky tomu je nesmírně zranitelná.“ ¹¹

Mužská touha je tedy často tělesnější, zatímco ženská touha je častěji zakořeněna v emocionálních tužbách. Chce-li se muž sexuálně vzrušit, maluje si ve své fantazii většinou ženské tělesné proporce. Ženy si naopak vymýšlejí romantické příběhy.¹²  Muž, jak ukazuje jeho tělesné uzpůsobení, je nastaven tak, aby byl sexuálním iniciátorem. Žena je nastavena tak, že na sexuální podněty reaguje, přijímá a odpovídá. Muž je stvořen tak, aby dobýval, a stimuluje jej i samotné dobývání. Žena je stvořena tak, že chce být dobývána a podněcuje ji, když je dobývána.¹³ Sexuální reakce muže je rychlá a silná. Celé jeho tělo reaguje rychle. Na druhé straně má velkou svobodu, protože může sexuální aktivitu rychle začít a může ji také rychle ukončit. Jeho orgasmus je rychlý a rychle pomine.¹⁴ Žena reaguje pomaleji než muž. Pomaleji se vzrušuje a pomaleji se uklidňuje. Vliv sexuálního styku na její tělo je delší než u muže a i vliv na její mysl a city trvá déle.¹⁵ 

Díky tomuto rozdílnému nastavení se touha po sexuálním spojení objevuje u muže a u ženy v rozdílném čase. Ženy, u nichž je touha po něžnosti a vzájemné blízkosti mnohdy silnější než přání sexuálního prožitku, si přejí, aby sexuální styk přišel na řadu pozvolna, až když se oba partneři dobře poznají a mohou si vzájemně důvěřovat. Žena, jelikož se více koncentruje na citové prožitky, očekává nejprve zájem nikoli o sex jako takový, ale o sebe globálně.¹⁶ Muži naopak se sexem většinou pospíchají. Je to součástí jejich vnitřního nastavení a díky tomu dokáží často oddělit sex od lásky, zatímco ženy sex spojují s intimitou a vzájemnou blízkostí,¹⁷ neboť nedokáží tak snadno oddělit tělesné projevy od milostného citu. Většinou spontánně spojují všechna gesta a veškeré sexuální chování s citovým prožitkem a sexuální chování přijímají především jako výraz hlubokého citového odevzdání.¹⁸ Rozdíl je i v čase, kdy muž a žena dosahují vrcholu svých sexuálních sil. Muži dosahují své nejlepší formy brzy, již ve 22 letech. Ženy až v 27 letech.¹⁹ 

Pro muže je sexuální styk důležitý z několika důvodů.²⁰ Za prvé, dochází k uspokojení jeho sexuální touhy. Pro muže je to do značné míry i záležitost fyziologická. Jeho reprodukční systém vytváří denně zásobu semene s mnoha miliony spermií. Pokud není toto množství uvolněno během sexuálního styku, může to jeho duševnímu a tělesnému zdraví působit značnou frustraci. U normálního a zdravého muže se každých 42 až 78 hodin obnovuje zásoba semene. To vytváří tlak, který musí být uvolněn. Různé podmínky pak určují frekvenci vzniku tohoto tlaku. Například když jeho mysl zatěžuje psychická práce nebo rodinné problémy, nebude si tlak uvědomovat tak intenzivně, jako když je v klidu.

Za druhé, sexuální styk naplňuje jeho mužství. Muž má obvykle silnější ego než žena. Není-li mužem ve svých vlastních očích, není ničím. A s jeho egem je nejspíš nějakým složitým způsobem propojena i jeho sexuální touha. Sexuálně spokojený manžel bude jako muž rychle rozvíjet své sebevědomí i v ostatních oblastech svého života. Kromě tohoto sexuální styk snižuje napětí v domácnosti, protože sexuálně naplněný muž bývá spokojený, a také poskytuje ten nejvíce vzrušující životní zážitek, kdy všechny ostatní myšlenky jsou stranou.

Mužovy potřeby se ale netýkají pouze fyzické stránky. Jde též o duševní potřebu a o emocionální potřebu. Muži potřebují vědět, že jsou důležití, že jsou někde užiteční a že je někdo potřebuje. Když tedy žena muže potřebuje, cítí se důležitý, a když si je vědom, že se své ženě líbí, cítí se sexuálně spokojený.²¹

Pro ženu je sexuální styk také důležitý, ale z poněkud jiných důvodů.²² Za prvé, sexuální styk naplňuje její ženství. Pokud se žena cítí neúspěšná v ložnici, bude mít potíže přijmout své celkové ženství. Zatímco muž je stvořen tak, že si velkou část svého sebehodnocení buduje na úspěchu v zaměstnání, mnoho žen uvádí roli hospodyně jako svůj hlavní profesní cíl. Bůh ženu takto stvořil – jako manželku a matku. Nejfrustrovanější ženy na světě jsou ty, které tyto tendence potlačí nebo je vymění za něco, co má nižší prioritu. Sebehodnocení ženy jako manželky má tedy klíčovou důležitost, neboť žena přijímá velkou část svého hodnocení od svého manžela. 

Za druhé, sexuální styk ujišťuje ženu o manželově lásce. Základní lidskou potřebou je být milován. To obecně platí více o ženách než o mužích. Ženy disponují obrovskou kapacitou pro lásku, a to jak pro její dávání, tak i přijímání. Ženy potřebují a vyžadují pět druhů lásky. Je to láska přátelská, láska soucitná, láska romantická, láska něžná a láska vášnivá. ²³

Láska přátelská: Ženu většinou netěší dlouhodobá samota a manželství vnímá jako věčné přátelství, proto touží se svým manželem trávit společně čas, hovořit s ním a sdílet se.  Pro ženu je často těžké dávat tělesnou lásku muži, který neoplácí její přátelskou lásku.

Láska soucitná: Žena má přirozený sklon k soucitu. Muž se musí naučit, že její schopnost soucitné lásky svědčí o ženině potřebě nejen ji dávat, ale také ji přijímat. To platí zvláště tehdy, kdy citově či tělesně strádá.

Láska romantická: Ženy jsou romantické, ale mnoho mužů to nechápe, protože jejich potřeba romantické lásky je buď nulová nebo minimální. Tento rozdíl mezi muži a ženami může po svatbě přispět k pocitu neslučitelnosti. Žena svou potřebu romantických prožitků nikdy neztrácí, kdežto muž tuto touhu vůbec nezná. Jeho emoce jsou blízko povrchu a snadno se zažehnou. Její jsou v hloubi a hoří pomalu. Právě tato romantická láska pomáhá ženě reagovat na manželovy drobné výrazy pozornosti.

Láska něžná: Pro ženu je jemný dotek, vřelé objetí a blízkost milovaného muže téměř tak příjemná jako veškeré intimnější kontakty. Žena totiž ze všeho nejvíc potřebuje náklonnost se všemi jejími projevy (objetí, polibky, držení za ruku). Potřebuje milé chování a laskání jako takové, ne jako předehru  pohlavnímu styku. Každý den potřebuje vědět, že ji její manžel miluje, a to tak, že jí projevuje svou náklonnost. Ta ale nesmí mít nic společného se sexem. Pokud si žena myslí, že ji manžel líbá jen proto, aby s ní měl sexuální styk, nebude se cítit opravdově milována. A když má žena pocit, že mužovi jde jen a jen o sex, cítí se zneužívána.²⁴

Láska vášnivá: Pro muže je přirozená kvůli jeho silnějšímu pohlavnímu pudu. Většina žen si chuť na vášnivé milování musí pěstovat, ale mají schopnost se to naučit. Pro ženu je snadnější vyjadřovat vášnivou lásku poté, co byly naplněny ostatní čtyři potřeby lásky.

Žena touží po jistotě, že ji manžel potřebuje, a milování se stává nezbytným prostředkem, který ji o této lásce ujišťuje. Kromě toho také uspokojuje její sexuální touhu a uvolňuje její nervový systém. Nedostatek sexuálního uspokojení totiž způsobuje takřka nevyhnutelně nervozitu, neboť nervový systém ženy je stejně jako u muže vnitřně vázán na její reprodukční orgány.

Sexualita a partnerská láska jsou dvě věci, které patří k sobě. Sexualita je zcela zvláštní způsob zakoušení a sdílení vzájemné blízkosti, intimity a hlubokého citu s druhým člověkem. Sexualita a něžnost ve vztahu tedy znamená mnohem víc než jen pohlavní styk. Je tedy třeba snažit se pochopit odlišnosti druhého a být tolerantní. Muž by se měl pokusit dát ženě pocit bezpečí a čistého, opravdového citu, který potřebuje. Měl by se zkusit držet trochu zpátky a nespěchat. Žena zase nemá muže provokovat, ani podněcovat jeho žádostivost.²⁵  

Pochopení našich vzájemných rozdílů a jejich respektování může pomoci naše vztahy v některých oblastech zjednodušit a zlepšit.